Hrad Vízmburk - historická rekonstrukce

Detailní popis produktu

Historie hradu Vízmburk

Název hradu Vízmburk se poprvé objevuje v Dalimilově kronice k roku 1279, kde je uveden v podobě predikátu jeho prvního majitele Tasa z Vízmburku. Ten pocházel ze šlechtického rodu erbu zlatého třmene, který sehrál významnou roli v kolonizaci severovýchodních Čech v polovině 13. století.
Dalimil ve své kronice popisuje bitvy českých pánů proti vojskům Otty V. Braniborského, který byl poručníkem malého krále Václava II. Díky své loajalitě králi Václavovi II získal Tas důležité pozice ve správě královských majetků v Polsku. Byl kastelánem Krakova a Sandoměře a později starostou Kujavska a Pomořanska, které v té době patřily českému království. V roce 1303 dosáhla Tasova kariéra svého vrcholu. Stal se komorníkem českého království. V roce 1304 byl však zavražděn kvůli sporu o majetky se svým sousedem Janem Vlkem ze Rtyně.
Dalším majitelem hradu je Tasův syn Jaroš, který zdědil nejen jeho bohatství, ale i jeho impulzivní povahu. O jeho sporech s klášterem poblíž Trutnova se dozvídáme z listin samotnému papeži. Jaroš kolem roku 1309 prodal své statky Milotovi z Pnětluk. Dalším majitelem hradu se stal Arnošt z Hostýně, který jej před rokem 1330 vyměňuje s pány z Dubé. Od té doby jej společně vlastní bratři Hynek Crha, Hajman, Hynek Hlaváč a Václav z Dubé. O této výměně se dozvídáme díky listině Karla IV., který ji zpětně udělil svému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic (synovi Arnošta z Hostýně). Posledním majitelem hradu byl v roce 1420 Jiří z Dubé a Vizmburka. Jiří byl zprvu stoupencem husitského učení, ale záhy se přiklonil na stranu císaře Zikmunda, od kterého získal za půjčku 15000 grošů panství ve středních Čechách. Mezi ně patřily Vildštejn, Chotěboř, Drobovice a Žleby, kde se Jiří usadil a v roce 1451 zemřel bez potomků. V letech po husitských válkách byla země pustošena loupeživými skupinami rozprášených husitských vojsk a hradní posádka z Vízmburku spolu s posádkami ze sousedních hradů přepadala města v sousedním Slezsku a Lužici. Ačkoli tyto nájezdy způsobily slezským a lužickým městům velké škody, díky obratné politice k otevřenému konfliktu nikdy nedošlo. Hrad Vízmburk byl v roce 1447 prodán Slezanům a zbořen. Tím končí středověká historie hradu.

Archeologický výzkum 1972-1984
Další historie hradu se začala psát v roce 1972, kdy byl pod vedením Dr. Antonína Hejny z Archeologického ústavu Československé akademie věd zahájen rozsáhlý výzkum. Před jeho zahájením byly na zalesněném svahu viditelné pouze obrysy hradních zdí. Během výzkumu byly objeveny zbytky gotického hradu, jehož kamenné zdi dosahovaly výšky místy až osmi metrů. Kromě objevu samotného hradu s velkým množstvím architektonických prvků bylo nalezeno i velké množství archeologických nálezů, které odhalují život posledních obyvatel hradu a hrad byl nazýván Krkonošskými Pompejemi. Poslední archeologická sezóna zde proběhla v roce 1984.

Hradní architektura
Hradu Vízmburk dominovala cca 25 metrů vysoká válcová věž, tzv. bergfrit, v severozápadním nároží hradu nad přístupovou cestou. Do hradu se vstupovalo dvěma branami s padacími mosty. Po překročení druhého mostu se dostaneme na parkán, který se nachází mezi hradbou a zdmi hradu a obklopuje celý hrad. Brána na západní straně vedla na dlážděné nádvoří o rozměrech 20 x 11 metrů. Jižní a jihovýchodní část hradu je podsklepená. V jihovýchodní části hradu se nacházely reprezentativní místnosti se dvěma sály zaklenutými dvěma poli křížové klenby s honosnými architektonickými články. Pravděpodobně zde byla umístěna i kachlová kamna. V severovýchodním rohu hradu se nacházely místnosti se zázemím pro hradní kuchyni, která se nachází pod velkou věží. Západní křídlo hradu pravděpodobně sloužilo jako hospodářské zázemí. Bylo zde objeveno velké množství podkov a nářadí. V severovýchodním rohu nádvoří, poblíž kuchyně, se nachází filtrační cisterna sloužící k uchovávání vody. Hrad je postaven z bílého pískovce. Ostění oken a některých dveří byly zdobeny červeným pískovcem, což vytvářelo zajímavý barevný kontrast.

Sdružení pro Vízmburk
Spolek příznivců hradu Vízmburk byl založen v roce 2002. V počátečních letech se spolek zaměřoval na záchranu archeologických nálezů. Od roku 2008 se také stará o celý hrad, který si od roku 2012 pronajímá od státu. Ve stejném roce byl vypracován koncept zastřešení hradu. O rok později získal spolek účelový grant z programu LEADER ČR na zastřešení západního křídla hradu. V roce 2014 byly zahájeny stavební práce na rekonstrukci obranné věže. V roce 2015 pokračovaly stavební práce na válcové věži a následně byla opravována jižní obvodová zeď. V dalších letech pokračovaly opravy dalších částí hradu. V roce 2020 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce zastřešení hradu a konzervace zdiva v celkové hodnotě cca 19 milionů Kč z Česko - polského programu Interreg V. V roce 2021 byly vytvořeny expozice a hrad byl otevřen veřejnosti. Poté spolek pokračoval ve svépomocné obnově parkánové hradby a zabezpečení skály proti destrukci. Sdružení pro Vízmburk zajišťuje veškerý návštěvnický provoz, udržuje areál hradu, postupně opravuje další části vnějšího hradu, pořádá v areálu hradu také řadu kulturních akcí, včetně seminářů, publikační činnosti, představení a koncertů. V roce 2024 byla otevřena stálá expozice archeologických nálezů, která se nachází v budově Městského muzea a galerie v Úpici.

Text zpracovalo Sdružení pro Vízmburk